:: Péče a zdraví ::

Thajský ridgeback je čistotný pes vysloveně s kočičími manýry. Postrádá jakýkoliv psí zápach, protože si stejně jako kočka udržuje čistotu těla olizováním. Péči o svůj zevnějšek věnuje každodenní náležitou pozornost, důkladně se čistí všude, kam dosáhne. Olizuje si packy, okusuje drápy, velké uši si čistí drbáním a nakonec si packami očistí obličej. Krátká srst Thajského ridgebacka nepotřebuje zvláštní údržbu. Pro vlastní péči stačí psa přetřít mokrým hadrem nebo osprchovat vodou a občas umýt šampónem pro citlivou kůži. Větší pozornost je nutné věnovat jeho uším, které díky své velikosti potřebují častější očistu. V období línání je ideální použít gumový kartáč.

Thajský ridgeback je také skromný v nárocích na potravu. Jako původní plemeno potřebuje v potravě mnohem méně bílkovin a živin než ostatní vysoce přešlechtění psi, protože nabídnutou potravu dokáže mnohem lépe zpracovat a tím i obsažené vitamíny. Z toho důvodu má Thajský ridgeback při podávání krmení s vysokým obsahem proteinů tendenci tloustnout. To však neznamená, že by neměl dostávat kvalitní výživu. Především u štěňat a mladých psů je v době růstu, který je velmi rychlý, důležitá kvalitní strava.

Plemeno Thajský ridgeback není zatíženo vážnými nemocemi dnešní doby. Pochází z tropických oblastí, miluje tedy slunce a vyšší teplotu a zatímco většina ostatních psů vyhledává stín, Thajský ridgeback se rád vyhřívá na sluníčku. Stejně jako kočka nemá rád vodu, především déšť, nerad si namočí packy a všem loužím se raději vyhne. Jeho krátká srst ho v chladných měsících špatně chrání, proto v této době potřebuje mnoho pohybu. Je-li tedy dobře chráněn proti nepřízni počasí, je to relativně zdravý pes.

“Sod of the Thai Silk
– majitel Remon Mersmann –
tento muž patří mezi první chovatele Thajského ridgebacka v Evropě”.

Existuje však dědičná choroba Dermoid sinus, která se vyskytuje také u Rhodeského ridgebacka, a která může mít spojitost s ridgem. Dermoid sinus neboli dermoidismus se projevuje různě hlubokými kožními cystami, které v nejhorších případech zasahují prostřednictvím kanálku do míchy. Cysty se nejčastěji vyskytují v blízkosti kohoutku, na krku nebo u kořene ocasu. Vzniká v nich hnis, který se v cystách hromadí a psa souží velké bolesti. V nejhorších případech může zanícení vést k infekci míchy a tím k ochrnutí zvířete. Odstranění těchto cyst je možné pouze operativním zákrokem. Prioritní však zůstává prevence u chovatele. Dermoid sinus je nemoc, se kterou se štěně narodí, tzn. že během života již vniknout nemůže. Zkušený chovatel dokáže v ranném věku štěňat pod kůží tyto cysty nahmatat a tak je odhalit. Protože se jedná o veskrze dědičnou nemoc, je bezpodmínečně nutné nezařadit do chovu jedince nesoucí geny této nemoci.

Plemeno není zatíženo dysplazií kyčelních kloubů (DKK) Toto onemocnění pohybového aparátu se vyskytuje u velkých a těžkých plemen. Díky své poměrně lehké stavbě těla a rovnému hřbetu je procento výskytu DKK velmi nízké. V zemích s dostatečně velkým chovným potenciálem je před zařazením jedince do chovu požadován jeho rentgen kyčelních kloubů.